Libeň Sylvie Křenková

Search This Blog

Varianta 1

on October 25, 2019

Get link
Facebook
Twitter
Pinterest
Email
Other Apps

Get link
Facebook
Twitter
Pinterest
Email
Other Apps

Comments

Libeň... rozfragmentovaná, děravá, je jí vidět do dvorků, kde se žije. Libeň špinavá a opravdová, neučesaná, ale taky spořádaná a důstojná, když se v neděli jde na vycházku podél Rokytky. Důstojnost ulice a rozbordelenost dvorku. Libeň ještě s chudými lidmi, s hospodskými pajzly, s líbeznou Rokytkou. Rozbitá Libeň, malebná Libeň. Do toho se stěhuje nakladatelské družstvo. K místními koloritu přidává podmračené tiskaře v bílých pláštích a zasněné redaktory, kteří mají věčně nos v knihách. Šéfredaktor, redaktor, korektor, grafik, obchoďák... v domě bydlí a zároveň pracují. V kanceláři se všichni sejdou, do tiskárny chodí natěšeně. Ráno si dají snídani na pavlači, všichni se tam vidí a mávají na sebe z různých pater. Pak se jde do práce. Někdo psát, někdo klikat, někdo tisknout. Na oběd jdou spolu nebo s kamarády, někam na Palmovku. Odpoledne to nějak odkroutí. A pak zpátky do bytu, vyzvednout děti, nechat je pobíhat po zahradě. Dát si vínko. Na terase? Na střeše? V zahradě? Číst si

Powered by Blogger

Varianta 1

Comments

Post a Comment